Historické kořeny

TČM před naším letopočtem

Na počátku stojí trojice mytických císařů:

medical_qigongFu Xi [Fu-si] 2852 – 2737 př.n.l. – připisuje se mu kromě dalšího uvedení akupunktury do praxe a výroba devíti typů jehel pro její potřeby. Kromě toho sestavil osm trigramů, které daly vznik I-ťing, Knize proměn.

Shen Nong [Šen-nung] 2737 – 2697 př.n.l. – kromě jiného je prý zakladatelem farmakologie a použití léčivých bylin – měl na sobě vyzkoušet stovky často i jedovatých bylin a sestavit tak nejstarší známý čínský herbář.

Huang Di [Chuang-ti], Žlutý císař – jeho vláda se datuje do doby 2697 – 2597 – je mimořádně důležitý pro taoistickou filozofii, je od něj odvozeno taoistické učení. Je dle tradice autorem základního díla čínské medicíny Chuang-ti nej-ťing, Vnitřní knihy Žlutého císaře.

První nejstarší dosud objevené záznamy čínského písma pocházejí zhruba ze 14.-11. století př.n.l., období vlády dynastie Šang. Důležité je v nich to, že již obsahují znaky pro nemoc jako takovou a i konkrétně pro nemoci hlavy, očí, uší, břicha, nohou a další. Již v jedenáctém století př.n.l. je v písemných pramenech uvedena potřeba léčit nemoc pomocí pěti chutí, pěti druhů léků a zkoumáním pěti druhů čchi (orgánů), pěti zvuků, pěti barev pokožky tváře a že v odlišných ročních obdobích vznikají pro ně charakteristické typy nemocí: na jaře častější bolesti hlavy, v létě vyrážky, na podzim nachlazení a malárie a v zimě kašel – což odpovídá principům tradiční čínské medicíny.

64O dalších literárních pramenech se nyní zmíníme jen heslovitě – podrobněji je o nich pojednáno v prvním díle Klasické čínské medicíny – základů teorie od V. Anda. Š´-ťing, Kniha písní: sbírka poezie, obsahuje nepřímé označení bylin, jejich doba a místo sběru. Šan-chaj-ťing, Kniha hor a moří: nejstarší zeměpisné dílo, je v něm zachyceno 126 druhů léčiv. I-ťing, Kniha proměn Šang-šu, Kniha dokumentů Tao-te-ťing, Kniha o Tao a jeho síle Te, nejznámější dílo o taoismu, kniha nalezená spou s dalšími texty včetně čtrnácti děl speciálně o medicíně v hrobce čínského šlechtice Za základní a také nejstarší dílo je považován kánon Chuang-ťi nej-ťing, Vnitřní kniha Žlutého císaře, jemuž je autorství připisováno, ale skuteční autoři nejsou známi.

Původně se dílo skládalo ze dvou dílů, Nej-ťing, Vnitřní knihy aWaj-ťing, Vnější knihy, která se nedochovala. Nej-ťing se skládá ze dvou knih, Su-wen, Prosté otázky, neboli Základní otázky, a Ling-šu, Zázračný čep. Prosté otázky v sobě shrnují hluboké vědomosti o několika dnešních samostatných oborech, jako je filozofie, astrologie, fyzika, astronomie a další. Druhá kniha Ling-šuje více zaměřena na praktickou medicínu – dráhy oběhu čchi, body, nemoci, léčbu a její zásady. Můžeme se proto setkat také s jiným jejím názvem Čen-ťing, Kniha akupunktury. K Nej-ťing se později jako ke zdroji obraceli všichni pozdější autoři. Jeho podstatné zásady a teorie platí dnes stejně jako před několika tisíci lety. To samo o sobě je v dějinách lidstva, kdy vše prochází postupným vývojem, velmi neobvyklé, až podivné.

Druhým zásadním dílem je Kniha složitosí neboli složitých otázek, Nan-ťing. Ani její autor a doba vzniku není známa. Autorství se spíše dle legendy připisuje prý neobvykle schopnému a nadanému lékaři Pien-čchüeovi. Tato kniha je psána stejně jako Nej-ťing formou otázek a odpovědí v nepoměrně stručnější podobě. Otázky jsou rozčleněny do šesti okruhů – pulzové diagnostiky, síti drah oběhu čchi, vnitřních orgánů, nemocí a jejich syndromů, akupunkturních bodů, metod akupunktury. Prvním zřejmě opravdu existujícím lékařem byl Čchun-jü I (215 – ? př.n.l.) více známý pod přezdívkou Cchang-kung, Kníže sípek podle svého původního postavení v úřadu. Vynikal především v určování diagnózy podle barvy pokožky tváře a podle pulzu. Vzácné ale je, že si dělal podrobné poznámky o svých pacientech. Jsou to nejstarší záznamy tohoto druhu.