Baňkování

Historie

Léčebné baňkování se používalo už v Mezopotámii ve formě lékařských pečetí (3300 př.n.l.). Podobné pečetě se později používaly také v Řecku. Baňku používali lékaři jako svůj znak a z toho lze usuzovat, že baňkování bylo hojně používanou metodou. Baňkování popisuje i Hippokrates. O baňkování se zmiňují i egyptské veterinární papyry (2200 př.n.l.) a ajurvéda (1500 př.n.l.). V Číně byly první zmínky o baňkování nalezeny v hrobce dynastie Chan v knihách psaných na hedvábí. Římský lékař Galenus píše o metodě baňkování v roce 120. Paracelsus (1493 – 1541) pronesl: „ Kde příroda stvořila bolest, tam se nashromáždily škodlivé látky. Pokud není příroda schopná je sama vyprázdnit, musí lékař na tomto místě udělat umělý otvor, aby jí přišel na pomoc.“ To poukazuje na skutečnost, že baňkování bylo nejefektivnější metodou (a dodnes je), která rychle a bez vedlejších účinků odstraní bolesti zad. Jak se během staletí nashromáždily zkušenosti, baňkování se rozšiřovalo. K baňkování se používaly v přírodě dostupné předměty dané kultury, se kterými bylo možno docílit podtlaku.taoists2360x1660 V Africe používali tykve, v Indii upravované bambusové rourky, Germáni používali kravské rohy. Ve středověku byly tyto materiály zaměněny za keramiku a sklo. Obsáhlejší písemné záznamy o používání této metody na našem území najdeme v knize s názvem „O krvi, púštění žilami i baňkami“ od J.B.Choceňského, která vyšla dokonce třikrát, a to v letech 1532, 1538 a 1597. Několik dalších spisů s přesnými indikacemi, postupy i zkušenostmi bylo pak vydáno i v dalších stoletích. Od 20. století baňkování používali léčitelé. Pouze někteří lékaři tuto metodu používali s úspěchem dále. Mezi nejvýznamnější patří Bernhard Ascher .

Definice baňkování

  • Zásah do regulace prokrvení
  • Regulace poměrů kyselin a zásad
  • Regulace tlaku v tkáních (otok) a následné uvolnění receptorů bolesti
  • Normalizace narušené holografické oblasti, která následkem chybné zpětné vazby vysílá trvalé dráždivé podněty

Princip metody – suché baňkování

Při suchém baňkování nedochází k porušení kůže. Pomocí baňky se na postiženém místě vyvolá podráždění sáním (podtlakem) , které způsobí, že červené krvinky proniknou z cév do prostoru kolem nich, aniž by došlo k poranění vlásečnic (suchá diapedéza). Tyto extravazáty (tekutina uniklá mimo cévu) se musí z krevní podlitiny opět odstranit. chinese-acupuncture-cupping420x280Organizmus výrazně zvýší prokrvení postižených míst, což vyžaduje celkovou aktivaci veškerých životních pochodů v léčené zóně (narušená reflexní zóna). Podle reflexologie to působí na odpovídající cílový orgán a v souladu s celostním pohledem na pacienta zase zpět na celek ve smyslu normalizující informační zpětné vazby.

Pro výstižný popis principu baňkování citace z knihy „Věčně zelené naděje“ od pánů Janči a Zentricha, kde se popisují, jak na organismus působí podtlak v přikládaných baňkách: „Působí fyzikálně, reflexně, ale také metabolicky tím, že ovlivňuje pochody látkové výměny v přilehlém okolí, a v neposlední řadě i stimuluje imunitu organismu.“ Účinek terapie je dle dostupné literatury i zkušeností trojí: mechanický (prokrvení a uvolnění podobně jako u masáže), metabolický (povzbudí tok lymfy s následným odplavením škodlivin), reflexní (prostřednictvím reflexních zón ovlivňuje tělesné orgány).

Záda jako zrcadlo vnitřních poruch

Pokud prohmatáme záda zdravého člověka nenajdeme tam bolestivá místa (gelosy, zatvrdliny, ochablá místa). U nemocného je tomu jinak.

Nejdůležitější místa vhodná k baňkování se nachází na zádech. Při onemocnění vnitřních orgánů se objeví na zádech tzv spouštěcí body (=trigger points), které jsou umístěny vedle obratlů. Tyto spouštěcí body jsou místem pro diagnostiku i léčení.

Kromě gelos, které jsou projevem reflexních vztahů při poškození orgánů, jsou na zádech gelosy a změněné zóny i tehdy, když došlo k poškození kostry statickým zatížením.

Používané metody metody baňkování

  • Slabé tonizační baňkování  –  odstraňuje stagnaci, doplňuje oslabenou qi a krev
  • Silné vypouštěcí baňkování  – odvádí horkost a nadbytek

Praktické provedení

Klient se pohodlně uloží na lůžko. Terapeut postupně přikládá baňky na kůži a pomocí pumpy se z nich odsaje vzduch. Baňky do sebe vtáhnou trochu kůže a podkožní tkáně. Baňky, ve kterých takto vznikl podtlak je ponechán na pokožce dle potřeby cca 5 – 20 minut, Pokožka se v místě umístění baňky silně prokrví a pokud je v daném místě reflexně či místě nějaký problém, způsobí malou podlitinu.

Baňková masáž

Místo, které se bude masírovat, se dobře namaže kvalitním olejem. Na kůži se nasadí baňka a posouvá se po ošetřovaných místech. Také zde vznikají extravazáty. Tento proces je žádoucí.

Příklady použití

  • bolesti zad a kloubů (blokády),
  • svalové bolesti (ztuhlost),
  • revmatické bolesti
  • migrény
  • běžná nachlazení
  • některé gynekologické potíže
  • regenerace po sportovní zátěži
  • rekonvalescence po některých úrazech

 

Kontraindikace 

  • akutní trombóza
  • gangréna
  • hluboký zánět žil
  • rozsáhlé varixy
  • hnisavé infekce pokožky
  • otevřené rány
  • těhotenství